Anotace přednášek


ÚVODNÍ SLOVO

Krajina mezi staveništěm a divočinou

doc. Mgr. Karel Stibral, Ph.D., Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

 

Úvodní zamyšlení nad současným stavem krajiny a jistou ambivalencí vývoje v současnosti, jak je vnímán ze strany některých společenských vědců či přírodovědců. Na jedné straně stále radikálnější zásahy, na druhé tendence nechat některým procesům volnější ruku.


BLOK I – ŽIJEME V KULTURNÍ KRAJINĚ

Kulturní krajina: rozvoj a ochrana

Ing. Klára Salzmann, Ph.D., členka představenstva ČKA

 

Krajina, kde žijeme, je prostor, ve kterém všechny lidské aktivity probíhají. A nejenom lidské – spolu s námi tu  žijí i další přírodní systémy. V české kulturní krajině se pěstuje řada zemědělských plodin, jsou tu lesy, těží se suroviny, jsou tu i cesty, města a obydlí. Je zde přítomna i kulturní hodnota krajiny vytvářená po celé generace a také její duševní dimenze. Tato krajina je naším domovem, jsme za ni zodpovědní vůči budoucím generacím. Problémy povodní a sucha jsou signálem, že něco v krajině neděláme dobře.

Optimální uspořádání krajiny a všech jejích funkcí, podobné ostatní Evropě, v Čechách skončilo někdy po druhé světové válce. V té době půda ztratila své místní vlastníky, kteří věděli, že jak se budou o krajinu starat, tak se v ní budou mít a žít.

Vyvlastnění půdy v době minulého režimu, destrukce kulturní krajiny vytvářené po staletí vystřídala po sametové revoluci v roce 1989 doba volného tržního mechanizmu, který situaci v krajině ještě více zkomplikoval.

Na jedné straně lze mluvit o nárůstu rozsahu lesních půd (dochází k zalesnění mnohých zemědělských půd), na druhé straně je erozí ohroženo 58 % zemědělské půdy. Za poslední století se délka vodních toků v České republice zkrátila o jednu třetinu a navíc jsme přišli o 950 000 hektarů mokřadů, které zadržovaly významnou část vody v krajině.

Česká republika je však od roku 2004 signatářem Evropské úmluvy o krajině, ale v rámci našich závazků jsme toho dosud udělali opravdu jen málo:

Ruku na srdce:

  1. Opravdu jsme udělali všechno proto, abychom tuto úmluvu implementovali do naší legislativy?  
  2. Potřebuje Česká republika vlastní vizi  a strategii krajiny?
  3. Je spolupráce mezi všemi rezorty na téma krajina dostatečná?
  4. Dokážeme dostatečně zapojit do péče o krajinu širokou veřejnost?
  5. Věnujeme dostatečnou pozornost vzdělávání odborníků a široké veřejnosti na téma krajina?
  6. Máme vhodné nástroje na stanovení komplexní ochrany a rozvoje krajiny?
  7. Je krajina řek a potoků dostatečně chráněna, aby mohla naplno plnit všechny své funkce?
  8. Je územní plán dostatečně kvalitním nástrojem pro plánování další vize krajiny?
  9. Je věnována dostatečná pozornost problematice sídelní krajiny včetně  jejich ekosystémových služeb?
  10. Ve vyspělých demokratických zemích je plánování krajiny standardním procesem, proč je tomu u nás jinak?
  11. Chráníme dostatečně naši půdu před dalšími zábory pro výstavbu?

To jsou otázky, které bychom chtěli v rámci konference otevřít a hledat na ně odpověď.


Ministerstvo kultury a implementace Evropské úmluvy o krajině

PhDr. Anna Matoušková, náměstkyně ministra kultury

 

Příspěvek se dotýká geneze obecného přístupu Ministerstva kultury ke kulturní krajině a podrobněji se pak věnuje implementaci Evropské úmluvy o krajině na úrovni rezortu se zvláštním důrazem na mezinárodní i domácí legislativní kontext a rámec zásadních  programových dokumentů na úrovni státu a rezortu. Detailnější pozornost je věnována jednomu z konkrétních nástrojů MK, který přispívá k uchování kulturních hodnot v krajině.


Kulturní krajina v legislativě

Ing. arch. Věra Kučová, Sekce památkové péče NPÚ v Praze – Generální ředitelství v Praze

 

Kulturní krajina není v právních předpisech České republiky důsledněji ukotvena samostatným zákonem a o její ochranu je v současné době potřebné usilovat na základě využívání jednotlivých ustanovení řady předpisů, jejichž primárním cílem ale kulturní krajina není.

Obecným mezinárodním dokumentem právní váhy je Evropská úmluva o krajině. Právě na jejím základě je potřebné vždy posuzovat, nakolik jsou zájmy jednotlivých oborů a aktérů v souladu se všemi hodnotami, které krajina obsahuje, přičemž ty kulturní jsou v České republice neprávem méně zdůrazňovány. Jediným národním zákonem, který nese krajinu v názvu, je vícekrát novelizovaný zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. I přes různě aplikovaný institut krajinného rázu však v praxi dominuje ochrana přírodních složek krajiny.

Kulturní dimenze krajiny nespočívá pouze v architektonických, technických a jiných stavebních památkách a jejich souborech, historických sídlech. Je potřebné ji vnímat v celém spektru jevů hmotných i nehmotných.

Krajina je v ČR primárně v gesci Ministerstva životního prostředí, velké rozsahy odpovědnosti společné či zcela samostatné znamenají gesce resortů dalších, zejména Ministerstva zemědělství v oblasti vodního zákona a lesního zákona a za pozemkové úpravy, významný vliv spočívá v dotační politice vůči produkci a venkovu jako celku. Ministerstvo kultury je odpovědné za kulturní dědictví v krajině, ovšem včetně jeho nemateriálních složek, na což se zapomíná. Hlavním právním nástrojem ochrany krajiny je ovšem zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v gesci Ministerstva pro místní rozvoj. Obsahuje zcela konkrétní požadavky na respektování hodnot území a krajinu staví do popředí veřejného zájmu.

Nelze ovšem pomíjet působnost dalších vládních sektorů, jakými jsou Ministerstvo dopravy z hlediska různých podpor a přímého rozhodování při budování infrastruktury do krajiny vkládané, Ministerstvo průmyslu a obchodu s podporou průmyslových zón (většinou bez ohledu na krajinný kontext), nejrůznějšího průmyslu zpracovatelského a těžebního. Zastřešující roli ve zdůraznění potřebnosti péče o kulturní (a samozřejmě i přírodní) krajinu by mělo mít Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, s nepominutelnou odpovědností akademické sféry nejrůznějších směrů... A tak můžeme pokračovat, až dospějeme k racionální tezi, že reflexe témat kulturní krajiny ve strategických dokumentech subjektů různého zaměření a rozhodovací moci vypovídá o kultuře celé společnosti, o síle její demokracie a možnostech obyvatel podobu krajiny prostřednictvím svých zákonodárců a politické reprezentace chránit a regenerovat.


BLOK II – PLÁNOVÁNÍ MĚSTSKÉ KRAJINY

Městská krajina a územní plánování

Ing. arch. Vlasta Poláčková, atelier UP24

 

Morfologie krajiny spolu s vodstvem a lesy byly určující pro vývoj osídlení a stavbu měst v území.  Lidé odpradávna hledali v krajině zejména obživu, útočiště a vhodné cesty pro svou migraci nebo obchodování. Cítili i význam magických míst, kde konali posvátné obřady nebo umísťovali pohřebiště. Během vývoje osídlení si člověk zvykl brát z přírody a krajiny vše, co pro něj bylo užitečné, bez ohledu na hrozbu vyčerpání zásob a zničení přírodních hodnot. Na druhé straně zušlechtil krajinu a mnohým místům vtiskl unikátní kulturně-historickou hodnotu.

V dnešní době se snažíme nalézt rovnováhu mezi uspokojováním potřeb lidí a zachováním přírody a krajiny pro sebe i budoucí generace. Máme k tomu celou řadu zákonů, nástroje územního plánování, strategie mnoha úrovní. Místní zastupitelstva i občanské iniciativy řeší lokální problémy zachování a obnovy přírody a krajiny v sídlech. Příspěvek Městská krajina a územní plánování se snaží odpovědět na otázku, co pro zachování této rovnováhy můžeme udělat pomocí územního plánu pro město či obec a proč tento nástroj často selhává.


Veřejná prostranství – koncepční přístup k městu

Ing. arch. Pavla Melková, ředitelka Sekce detailu města, IPR Praha

 

Celkové kvality veřejných prostranství lze dosáhnout jedině koncepčním přístupem k plánování a navrhování. Jaké jsou koncepční nástroje Kanceláře veřejného prostoru. Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy. Zkušenosti s koncepčními studiemi veřejných prostranství.


Krajina měst - skutečně existuje hranice mezi městem a volnou krajinou?

Ing. Štěpán Špoula, Sekce detailu města, Kancelář veřejného prostoru, IPR Praha

 

Město je součástí širší krajiny. Kvalita života ve městě i jeho budoucí rozvoj závisí také na tom, jak město tuto skutečnost umí zohlednit. Co přináší Koncepce pražských břehů, příměstský park Soutok a revitalizace Císařského ostrova či Karlova náměstí.


Praha a její velká rozvojová území

zástupce hl. m. Prahy

 

  • Má Praha vizi svého územního rozvoje?
  • Které projekty ve výstavbě podporuje, které zůstávají stranou zájmu?
  • Jak funguje komunikace v trojúhelníku: město - developer- veřejnost: je to dialog konstruktivní?
  • Velké projekty a památková ochrana

Územní rozvoj Prahy z pohledu developera                              

Ing. Leoš Anderle, partner Sekyra Group

 

  • Výstavba v Praze - jaká je celková atmosféra?
  • Všechny projekty velkých rozvojových území v Praze byly odsouhlaseny stejným rozhodnutím zastupitelstva HMP - proč u některých dialog probíhá a u některých nefunguje, jsou tyto projekty zablokované?

BLOK III – MĚSTO A KRAJINA

Nábřeží Maxipsa Fíka v Kadani

MgA. Ing. arch. Michal Fišer, třiarchitekti

 

Je to již dvanáct let, co se představitelé kadaňské samosprávy rozhodli obrátit pozornost do míst, kde to jen málokdo čekal. Rozhodnutí revitalizovat pozapomenuté zpustlé nábřeží řeky Ohře a investovat nemalé úsilí a finanční prostředky do zóny nikoho, která běžného občana nijak netrápí a od níž se nic moc neočekává, u nás nebývá obvyklé. Politicky riskantní krok vyžadoval důkladnou rozvahu a vzbuzoval řadu nelehkých otázek: jak obrátit město zpět k řece, jak protáhnout po břehu promenádu s cyklostezkou a zachovat přitom zelené břehy, obnovit zpustlý park, zrekonstruovat letní kino, stabilizovat břehy, opravit inženýrské sítě, zkrátka spravit kus města a přitom nevypudit genia loci, zachovat přírodní živly v jejich přirozené podobě, umožnit koexistenci přírody a města.

Odvážnému štěstí přálo a risk se vyplatil. Po vytrvalém úsilí od roku 2011, kdy byla dokončena první etapa projektu, se kdysi oblíbené místo na městských humnech postupně probouzí zpět k životu. Lidé začali na revitalizované nábřeží pronikat, sotva odjely stavební stroje, jejichž lomoz vystřídal všední cvrkot chodců, běžců, kol, tříkolek, kočárků, lodiček na řece nebo různého svátečního a festivalového hemžení. Obyvatelům se vyloupl nový a atraktivní veřejný prostor, zároveň tím město doslova otevřelo svoji novou bránu, neboť nábřežní promenáda navázala na nedávno předtím založenou cyklostezku podél Ohře.

V Kadani se však podařilo mnohem víc. Podařilo se dokázat, že říční břeh může být vodohospodářským dílem, dopravní stavbou a prvkem zelené infrastruktury dohromady. Zároveň může být kulturním veřejným prostranstvím, prostorem pro člověka i pro krajinu, prostorem pro život.


DISKUSNÍ PANEL 1   Územní plánování, městská krajina, sídelní zeleň

 

Ing. Dan Jiránek, výkonný ředitel SMO ČR

 

Dostačuje územní plán jako nástroj pro tvorbu městské krajiny? Jsou nutné další, detailnější plány a jak je vytvořit? Jak převádět plány sídelní zeleně do reality, a mají na to města dostatek pravomocí i financí? Jak se spolupracuje městům s architekty, architektům s městy a oběma s veřejností? Dialog (kvalita spolupráce) mezi investory na straně jedné a architekty a projektanty na straně druhé. Konkrétní příklady realizací, plány vs. realita.


DISKUSNÍ PANEL 2  Kvalita městské krajiny a dotační tituly

  • Dotační tituly pro krajinotvorbu
  • Jak dlouho jsou dotační tituly jednotlivých ministerstev „na trhu“, jakými finančními prostředky disponují
  • Kolik se ročně v rámci dotací rozdá na jednotlivých ministerstvech
  • Jaké mají obvykle příjemce/adresáty a účel
  • Jsou s tím nějaké problémy?
  • Zkušenosti z realizovaných projektů
  • Jsou pravidla dotačních titulů správně nastavena z pohledu architekta?
  • Jsou tato pravidla ku prospěchu dané věci (tvorba kvalitní městské krajiny)?
  • Diskuse na úrovni stát a samospráva je nastavena a probíhá. Probíhá však dostatečně mezi architekty a státem, garantem dotačních titulů?

 

Ing. Pavel Sekáč, náměstek ministra zemědělství, Sekce pro společnou zemědělskou a rybářskou politiku EU – Ministerstvo zemědělství

 

Dotační tituly Společné zemědělské a rybářské politiky EU ve vazbě na kvalitu krajiny

Zemědělství a lesnictví mají výrazný vliv na charakter krajiny, a to ve vazbě na schopnost poskytovat ekosystémové služby, ovlivňovat vodní režim, půdní erozi a biodiverzitu, i celkový stav přírodního i kulturního prostředí.

Při absenci dříve běžných způsobů hospodaření docházelo (a stále dochází) k ústupu přírodních stanovišť. Důvodem těchto změn jsou i způsoby obhospodařování zemědělské půdy a lesů, zejména z 2. poloviny 20. století. Z období, které se vyznačovalo především intenzifikací procesů, změnou struktury hospodaření a unifikací skladby pěstovaných plodin, což vedlo ke zvyšování eroze půdy, neprostupnosti krajiny, snížení její ekologické stability a retenční schopnosti. Některé způsoby hospodaření představují riziko i dnes. 

Vhodná organizace a agrotechnika hospodaření s půdou, systémy šetrného hospodaření (ekologické zemědělství) a agroenvironmentálně-klimatické opatření nebo např. realizace komplexních pozemkových úprav a realizovaná společná zařízení mohou významnou měrou problémy řešit.

Ze své gesce Ministerstvo zemědělství v oblasti venkova podporuje vhodné způsoby udržitelného hospodaření se zemědělskou a lesní půdou i za využití dotačních nástrojů Společné zemědělské a rybářské politiky EU, a to již od roku 2004. Pozitivní skutečností je zvyšování výměry ekologicky obdělávané půdy, extenzivně obhospodařovaných travních porostů, předcházení opouštění a degradaci zemědělské půdy v oblastech s přírodními a jinými znevýhodněními i realizace pozemkových úprav.


Ing. Jiří Klápště, ředitel odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP

 

Kvalita městské krajiny

Urbanizovanou krajinu, resp. krajinu sídel charakterizuje, zejména v případě velkých měst a sídelních aglomerací, vysoká hustota obyvatel, vysoký podíl zastavěného území, vysoký podíl zpevněných ploch, vysoká koncentrace hospodářské činnosti a služeb a dopravní a technické infrastruktury. Tato krajina vykazuje velmi nízkou úroveň ekologické stability a také velmi omezenou přirozenou adaptabilitu na výkyvy vnějších podmínek. Přirozené procesy a funkce krajiny vázané obvykle na stabilní ekosystémy jsou v sídelní krajině silně potlačené a jsou nahrazovány technickými systémy (zásobování vodou, kanalizace apod.). Zejména v poslední době sledujeme čím dál intenzivněji dopady klimatické změny na městské prostředí, které ovlivňují kvalitu života. Bývají spojeny nejčastěji s dostupností a kvalitou vody, s dopady přívalových srážek a bleskových povodní, s vysokými teplotami (efekt tepelných ostrovů) a kvalitou ovzduší. Nezanedbatelné nejsou ani destabilizující vlivy měst na okolní krajinu (např. ve vztahu ke zrychlenému odtoku vody ze zpevněných ploch a jejich odvedení do vodních toků).  

Základním principem adaptačních opatření v urbanizované krajině vedoucích ke zvýšení její odolnosti a schopnosti přizpůsobit se projevům změny klimatu je udržitelný rozvoj sídel založený na udržitelném hospodaření s vodou (zasakování či využívání srážkových vod, úsporná opatření) a na posílení funkčního potenciálu systému sídelní zeleně (zelené infrastruktury sídel) zahrnující samozřejmě také vodní plochy a prvky. Efektivní adaptace (tj. dlouhodobě udržitelné a ekonomicky výhodné) využívají v co nejvyšší míře přírodních procesů a tzv. ekosystémových služeb (společenských užitků poskytovaných ekosystémy). MŽP proto v rámci OPŽP podporuje rozvoj sídlení zeleně a systémový přístup měst k jeho vytváření a udržování.


Dotační tituly
Podpory v gesci MŽP v oblasti péče o městskou krajinu:

  • Operační program Životní prostředí 2014-2020 - Prioritní osa 4 - Ochrana a péče o přírodu a krajinu, Specifický cíl 4 - Zlepšit kvalitu prostředí v sídlech,
  • Národní program Životní prostředí - 5. Prioritní oblast: Životní prostředí ve městech a obcích - Podoblast 4: Zlepšení funkčního stavu zeleně ve městech a obcích,
  • Program péče o krajinu - péče o významné a památné stromy, jejich skupiny a stromořadí,

Cíle a zaměření programů, podporované aktivity, výše poskytované podpory a základní charakteristiky administrace žádostí o podporu v rámci uvedených programů.


Mgr. Ing. Petr Lepeška, zástupce ředitele odboru územního plánování a vedoucí oddělení koncepčního a metodického MMR

 

Jak je problematika krajiny řešena prostřednictvím územního plánování. Principy definované Politikou územního rozvoje ČR a požadavky vyplývající z Politiky architektury a stavební kultury ČR. V průběhu vystoupení budou představeny možnosti dotační podpory zpracování územně plánovacích podkladů a dokumentací, zejména územní studie krajiny, územní studie veřejných prostranství a územních plánů. Opominuty nebudou ani metodické výstupy týkající se prostorových vztahů v krajině, zvláště kompozice krajiny.


Petr Velička, autorizovaný architekt - krajinářská architektura, M&P architekti - Ateliér krajinářské architektury

 

Projekty realizované mimo jiné z různých dotačních titulů vyhlášených v rámci různých rezortů (MMR, MŽP atd.)

PARK 4DVORY (vizualizace 1, vizualizace 2)

REVITALIZACE MASARYKOVA NÁMĚSTÍ V MĚSTSKÉ PAMÁTKOVÉ ZÓNĚ STŘÍBRO (vizualizace 1, vizualizace 2)

ARCHEOPARK MIKULČICE (vizualizace 1, vizualizace 2)

VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ V TŘEBÍČI - BOROVINĚ (REVITALIZACE BROWNFIELD) (vizualizace 1, vizualizace 2)

ARCHITEKTONICKO-URBANISTICKÁ KONCEPCE MĚSTA ČERNOŠÍNA (vizualizace 1, vizualizace 2)