V Česku působí tisícovky architektů a každý rok jich přibude několik dalších stovek. Často se rovněž setkávám s otázkou, zda těch architektů není nějak moc, vždyť tolik příležitostí něco nového stavět tady není – co vlastně budou dělat? Tato otázka vychází z představy, že architekt je někdo, kdo je vhodný k návrhu právě té jedinečné, výjimečné stavby, která se v každém městě staví maximálně párkrát za století. Architektura je zkrátka chápána jako něco výjimečného. Jako něco navíc. Jako nástavba běžného stavitelství. Pokud by tomu tak bylo, máme architektů opravdu zbytečně mnoho. Ale myslím si, že situace je u nás úplně jiná. Náš veřejný prostor stále po čtyřiceti letech socialismu (ale už i dvaceti pěti letech kapitalismu) vykazuje obrovskou zanedbanost. Udělala se spousta důležité a záslužné práce, ale ještě mnohem větší stále zbývá. Pokud došlo k úpravě fasád mnoha domů, je načase podívat se dovnitř. Pokud je upravena ulice před domem, je potřeba podívat se do jeho vnitrobloku. V každé obci je co zlepšovat. Je to práce pro tisíce architektů, desetitisíce stavebních inženýrů, stovky stavebních firem. To je ta architektura, o které se musíme bavit, kterou se musíme zabývat. Ta, která ovlivňuje náš každodenní život. Nikoliv ta výjimečná. Ta úplně běžná, obyčejná.
Dělá mi obrovskou radost, když vidím, že v obci Honětice se sedmdesáti stálými obyvateli dochází k postupné úpravě bývalého rozsáhlého zemědělského areálu, kde např. budova bývalých garáží je nově využita na technické a provozní zázemí. Když si ve stejně velké jihočeské obci Manešovice upraví místní ve spolupráci se studenty architektury malou autobusovou zastávku. Když se z grantu na zateplení upraví dva důležité obecní objekty (radnice a dům služeb) v dvou a půl tisícové obci Líbeznice, tak že je na nich nově na první pohled vidět, že jde o důležité objekty.
To jsou příklady, které si zasluhují naši pozornost. Nikoliv Tančící dům. Je dobré si to konečně uvědomit a jednat podle toho.
Adam Gebrian, člen poroty
Předmět soutěžní přehlídky
Předmětem soutěžní přehlídky jsou architektonické a urbanistické práce dosud nepřihlášené do předchozích ročníků soutěže.
Účel a poslání soutěžní přehlídky
Účelem soutěžní přehlídky je zmapovat tvorbu mladých začínajících architektů do 33 let, pomoci najít mladým tvůrcům místo na současné architektonické scéně, zapojit je do tvorby kvalitního veřejného prostoru, přiblížit architekturu široké veřejnosti, podpořit veřejnou diskusi o architektuře a získat různé pohledy na nové využití starých míst a objektů v kontextu krajiny, venkovských sídel a měst.
Téma soutěžní přehlídky
Nový život pro stará místa
Udržitelný rozvoj prostředí
Opuštěné, zanedbané, nevyužité, zapomenuté… to vše se dá znovu využít (např.: rekonstrukce, konverze, revitalizace, adaptace, novostavby – dotvoření prostředí, opuštěné a nevyužité objekty, proluky).
Lokality doporučené k řešení
Výběr lokalit, které jsou z pohledu tématu aktuální, doporučili zástupci měst, kde sídlí fakulty s výukou architektury.
Soutěžní kategorie
Ideové studie
Ideové studie mohou vzniknout jak v rámci školních prací pod odborným dohledem vedoucího ateliéru, tak i mimo výuku na školách.
Kritéria hodnocení bez pořadí významnosti
- kvalita architektonického/urbanistického řešení,
- výběr místa a vlastní koncepční řešení,
- kontext místa,
- přínos pro kvalitu životního prostředí.
Účastníci soutěže
Do soutěžní přehlídky mohou své dílo přihlásit studenti či absolventi oborů architektury, urbanismu, krajinářské a zahradní architektury a autodidakti praktikující v oboru, kteří v konečném termínu odevzdání soutěžních prací nepřesáhli věk 33 let.
Soutěžní práce mohou být do soutěžní přehlídky přihlášeny pouze autory nebo kolektivy. Soutěžícím je vždy autor nebo kolektiv, který také přebírá případné ocenění díla.