Udržitelný rozvoj, správa obce a průmyslové dědictví
Udržitelný rozvoj vyrostl z deklarací ochránců přírody a stal se mantrou politiků, energetiků a do jisté míry i celé společnosti. Široké veřejnosti se slibuje „pokud budete třídit
odpad a jezdit hromadnou dopravou nebo na kole, zateplíte si dům a na střechu dáte solární kolektor, budete se mít dobře vy i vaše děti“. A najednou - události ve světové ekonomice,
ale i v ulicích britských i severočeských měst nesmlouvavě odhalují úplně jiné meze a hrozby. Ukazuje se, že dříve než se zdevastovaným životním prostředím a vyčerpanými přírodními
zdroji se naše životy tvrdě střetnou s nezvladatelně zadluženými ekonomikami i kolabujícími důchodovými systémy tak zvaného bohatého Severu. Neřízeně narážíme na kulturně-civilizační
a sociální bariéry udržitelného života. Situace je o to svízelnější, že ti, jimž jsme svěřili odpovědnost a kteří by nás měli vyvést z problémů, nejeví ani známky porozumění jejich
podstatě – natož pak, aby nalézali příčiny, jejichž odstranění je začátkem cesty k nápravě.
Označení současné krize za finanční, ekonomickou nebo politickou je zavádějící: je to krize správy obce. Obce, která ve svých počátcích stvořila ekonomiku, aby z omezených zdrojů
zajišťovala její potřeby – a která si nevšimla, že ekonomika se stala autopoietickým systémem, který na místo obce obsluhuje především sám sebe a přitom se vymkl jakékoli kontrole.
Místo aby obec řídila ekonomiku ku prospěchu svých příslušníků – občanů, stala se na ekonomice závislou ve veškerém svém jednání a rozhodování.
Ztráta kontroly nad ekonomikami se neprojevuje jen přímo v hospodářské či finanční oblasti. Špatně spravovány jsou také výsledky stavební činnosti člověka. Přitom právě ta je
exemplárním nositelem všech hodnot, které jsou skutečnou základnou udržitelného života: kulturně-civilizačních, materiálních a sociálních. Stavební dědictví a v jeho rámci odkaz
průmyslových staveb a areálů, které pozbyly svoji funkci, jsou významnou součástí našeho životního prostředí. Studium problematiky zachování a znovuvyužití industriálního dědictví
nabízí nové pohledy na aktuální ekonomickou a politickou situaci a užitečná východiska revize vztahu obce a její správy.
Michal Šourek, člen programové rady a vydavatel Stavebního fóra
